První pokus o zřízení lékárny v Lošticích byl učiněn v roce 1882. Je to osmnáct let předtím, než se lékárnu v Lošticích podařilo otevřít. V roce 1882 podal provizor lékárny v Trnavě v Uhrách, Pius Kessler – rodák z Loštic, zemské zdravotní radě v Brně žádost o zřízení lékárny v Lošticích. Žádost byla podporována obecním výborem v Lošticích i okolními obcemi a velkostatky. Byly však i hlasy proti. Patřil k nim i hlas mohelnického lékárníka J. Bartona, proti bylo i olomoucké gremium lékárníků a také loštičtí lékaři se o nutnosti veřejné lékárny vyjádřili negativně. Hlasy proti nakonec rozhodly a vedly k zamítnutí žádosti Pia Kesslera brněnským místodržitelstvím.

Dalším impulsem k založení lékárny v Lošticích byl výnos ministerstva vnitra z 19.3.1893 č.152, kterým byl zakázán obchodníkům prodej domácích léků (srovnej se zákonem č.79/97 – prodej vyhrazených léčiv). Tím byli nuceni občané z Loštic pro tyto léky docházet do lékárny do Mohelnice. Začalo se proto znovu jednat o lékárně v Lošticích a 15.3.1895 podaly Loštice a 25 okolních obcí novou žádost c.k. místodržitelství v Brně. Ani této žádosti nebylo vyhověno, mimo zamítavých hlasů okolních lékárníků i proto, že by se „neudržela“.

V srpnu 1896 se proto obecní výbor usnesl vyslat delegaci do Vídně, aby tam jednala ve věci povolení lékárny v Lošticích Její členové navštívili ministerského předsedu Dr. Körbra a pak ministerského radu Dr. Kusého, jenž jim dal cenné rady pro další postup. Na základě těchto jednání podaly Loštice odvolání do Vídně. Konečně ministerstvo výnosem místodržitelství v Brně ze dne 3. Ledna 1898 udělilo povolení ke zřízení lékárny a současně byl vypsán konkurz na otevření veřejné lékárny v Lošticích. Do konkurzu se přihlásilo 6 uchazečů. Výměrem okresního hejtmanství z 26.6.1898 byla koncese udělena magistru Ferdinandu Friedlovi. Dne 12.11.1898 jmenoval obecní výbor ministerského radu MUDr.E.Kusého čestným občanem Loštic za jeho zásluhy o povolení loštické veřejné lékárny.

PhMr. Friedl (*22.5.1860 v Uherském Hradišti) koupil po získání koncese na loštickou lékárnu dům č.121 na náměstí v Lošticích. V té době to byl hostinec, který PhMr. Friedl v roce 1900 zrestauroval k lékárnickým účelům a lékárnu zde otevřel 1. května 1900. Lékárna nesla název „Lékárna u Panny Marie Lurdské“.

Lékárník Friedl svoji lékárnu v roce 1914 za 80 tisíc k. (včetně tříměsíční zásoby léků) prodal PhMr. Hnilicovi. Protože ale PhMr. Hnilica narukoval do 1. světové války, musel PhMr. Friedl lékárnu vést až do roku 1918. V roce 1924 zavedl PhMr. Hnilica při lékárně výrobu sodovek. Dne 1.7.1930 koupil PhMr. Hnilica lékárnu v Radotíně u Prahy a loštickou lékárnu prodal PhMr. Karlu Voborskému. Ten koupil v roce 1943 na náměstí v Lošticích dům č.64 (bývalá pošta) a po válce v r.1946 ho přestavěl na moderní lékárnu. Provoz nové lékárny byl zahájen v r.1947. O tři roky později přišli Voborští o dům i lékárnu zestátněním, které násilně ukončilo jejich dvacetileté působení v loštické lékárně (v lékárně pracoval za tu dobu otec i syn PhMr. Voborského). PhMr. Voborský musel z loštické lékárny odejít, nejprve do lékárny v Litovli a později byl přeřazen do lékárny v Mohelnici.

První magistrou, která vedla zestátněnou loštickou lékárnu, byla PhMr. Helena Šimková ze Šumperka. Ta se snažila co nejdřív vrátit zpět do Šumperka a od ledna 1951 už proto vede loštickou lékárnu PhMr. Minářová. Ta zde působila jen do dubna 1951 (krátce zaměstnávala v lékárně jako laborantku paní Voborskou). Ani další lékárníci nezůstali v Lošticích moc dlouho. PhMr. Minářovou vystřídal PhMr. Zdeněk Vrbík na dobu ani necelých dvou let – do ledna 1953. Po něm nastoupil do loštické lékárny PhMr. J.Řičica, kterého v květnu 1956 nahradil PhMr. Vojtěch Bureš. Teprve jeho nástupce, RNDr. PhMr. Einar Grund, zastavil na delší dobu rychlý růst počtu loštických lékárníků. Dr. Grund vedl lékárnu až do roku 1991, kdy odešel do důchodu. Před privatizací se v lékárně ještě vystřídali PhMr. Ludmila Matysová ze Zábřehu a Dr. Bureš, který zde již působil před Dr. Grundem.

Lékárnu zprivatizoval v roce 1995 PhMr. Karel Voborský ml., syn PhMr. Karla Voborského vlastnícího lékárnu do zestátnění v roce 1950. Stejně jako ostatní privatizující musel lékárnu odkoupit od Fondu národního majetku. Protože již ale ve svém věku lékárnu provozovat nehodlal, prodal PhMr. Voborský vnitřní zařízení a vybavení lékárny PharmDr. Čestmíru Běhávkovi – zatím poslednímu loštickému lékárníkovi a prostory mu pronajal.